levá dekorace článkupravá dekorace článku
19.02. 2009

Přírodovědecká fakulta hledá svého zvířecího maskota - AKTUALIZOVÁNO!

Přečtěte si několik zajímavostí o všech kandidátech!

Vedení fakulty rozhodlo o záměru adoptovat zvíře ze Zoologické zahrady v Ústí nad Labem, které by se zároveň stalo jejím maskotem.

Vlk hřivnatý

Tato nezvykle dlouhonohá štíhlá šelma byla dříve nazývána také pes hřivnatý. Žije v Jižní Americe, kde je největší a také nejpestřeji zbarvenou psovitou šelmou. Většinou žijí vlci hřivnatí v párech, které ovšem nemusí mít stálé trvání. Další zajímavostí je to, že je všežravý, kromě hlodavců, pásovců, ptáků, hmyzu či plazů se živí také různými plody, ovocem či cukrovou třtinou. Svoje teritorium si vlci hřivnatí značkují pronikavou pachovou stopou. Tuto schopnost samozřejmě neztrácí ani v zajetí, proto je okolí jejich výběhu prosáklé tímto pachem. V naší ZOO žije pár těchto krásných šelem - samec se jmenuje Hobbit, samice Consuela. V prosinci roku 2008 odchovali první mládě, samičku, která zatím stále ještě žije se svými rodiči, ale bude poskytnuta do chovu jiné zoologické zahradě.
Samice vlka je adoptována, samec je sice momentálně volný, ale jedná se o pokračování adopce, tudíž existuje riziko, že jiný zájemce možná bude rychlejší.

Zpracoval: Roman Nešetřil, ZOO Ústí nad Labem

Gepard

Nejrychlejším suchozemským savcem světa je gepard. Krátkodobě po dobu 10 - 20 vteřin může sprintovat rychlostí okolo 120 km/hodinu, rychlosti 100 km/hodinu dosáhne během tří vteřin od startu z místa. Poté se začne přehřívat a udrží-li si pronásledované zvíře náskok po dobu jedné minuty, pak uprchne. Gepardi loví nejčastěji kopytníky střední velikosti, jako jsou například gazely Thomsonovy, ovšem troufnou si i na větší antilopy. V případě nouze se spokojí i s menší kořistí, například zajícem. Jejich lovecká technika je odlišná od jiných velkých kočkovitých šelem. Při lovu se nejdříve připlíží co nejblíže k pasoucímu se stádu a v rozhodujícím okamžiku se objeví před kořistí. Využije vypuknuvší paniky a zaměří se na zvíře, které se oddělí od stáda a pronásleduje jej zmíněným prudkým sprintem. Pokud oběť dostihne, skočí na ní a srazí jí předními tlapami k zemi. Poté jí zadusí tím, že silnými čelistmi stiskne hrdlo kořisti. Lov probíhá především ve dne, kdy ostatní velké šelmy spí. Ulovenou kořist se gepardi snaží co nejrychleji odnést do úkrytu, neboť se nechají snadno zastrašit a od úlovku odehnat jinými šelmami, dokonce i supem.
Oproti jiným kočkovitým šelmám s výjimkou lvů jsou gepardi společenštější, to se týká především samců, kteří většinou žijí v čistě „pánských" až pětičlenných skupinách, které společně také loví. Každá skupina samců si urputně hájí své teritorium a pravidelně značkuje jeho hranice močí. Pokud se na jejich území zatoulají příslušníci jiné skupiny, jsou neprodleně napadeni obránci teritoria a nezřídka se stává, že je některý z vetřelců zabit. Samice se věnuje péči o každý svůj vrh po 20 měsíců. Mimo tuto dobu žije samotářsky. Na rozdíl od samců nejsou samice agresivní, při vzájemné potyčce raději ustoupí. Samice si ani neobhajují teritorium, které se často překrývá s územím náležejícím jiné samici. Mláďata, která jsou v prvních jedenácti dnech života slepá a zcela bezmocná, rodí po tříměsíční březosti na skrytém místě. Jakmile se jim otevřou oči, přenáší je do nového úkrytu, později již následují mláďata matku po svých. Malí gepardi jsou odstavováni ve věku přibližně tří měsíců. Po odstavení následují svojí matku při každé lovecké výpravě a ona se s nimi dělí o kořist.
Na rozdíl od většiny kočkovitých šelem nemají zatažitelné drápy. Jejich rychlosti odpovídá stavba těla. Gepardi jsou štíhlí, mají dlouhé pružné nohy a malou hlavu. Vyskytují se především v jižní a východní Africe, vzácně také v oblasti od Íránu po západní hranice Indie. Patří mezi ohrožené druhy živočichů. Dříve byli gepardi loveni ve velkém pro kožešinu, nyní je ohrožuje především ničení jejich životního prostředí a úbytek vhodné kořisti.
V ústecké zoo nyní chováme jedenáctiletého samce Inonga a dvouletého Hobbita. V současné době se snažíme získat finanční prostředky na vybudování odděleného chovatelské ho zařízení pro samce. Pokud se nám podaří tato nepříliš nákladná akce zrealizovat, bude nám přidělena do stávajícího prostoru skupina samic s perspektivou rozmnožování tohoto nádherného a nesmírně ohroženého zvířete. Ze současných zvířat je Inongo dlouhodobě adoptován, adopce by se týkala perspektivního Hobbita.

Lemuři

Mezi nejpopulárnější obyvatele exotária patří lemuři. Tyto poloopice žijí pouze na ostrově Madagaskar, známo je přibližně 20 druhů a poddruhů. Na exotáriu chováme menší lemury kata a větší lemury vari, a to ve obou formách - červené a černobílé. Lemur kata je společenský druh tvořící skupiny od pěti do pětadvaceti zvířat. Na rozdíl od většiny dalších lemurů tráví více času na zemi. Zvláštností v jejich chování je „vyznávání slunce". Typicky blahobytný vzpřímený sed s rukama na kolenou a bříškem nastaveným slunečním paprskům rádi předvádí v letních měsících ve venkovní části své ubikace. Asi o kilogram těžší lemuři vari jsou oproti většině dalších druhů lemurů zvířaty s denní aktivitou. Rovněž více preferují ovoce jako hlavní složku své potravy. Všichni lemuři patří mezi ohrožené druhy zvířat. Největším problémem je ničení jejich přirozeného prostředí. I proto jsme rádi, že se v naší zoologické zahradě daří také odchovy u obou druhů. V prosinci roku 2008 se nám podařilo doplnit stávající, věkově poměrně starou skupinu lemurů kata doplnit o tři mladé perspektivní samice. Všechny přišly ze Zoo Jihlava a jsou ve stáří 2 - 5 let. Dvě z těchto samic již v Jihlavě úspěšně odchovaly své potomky. Všechny nové samice jsou volné k adopci.

Medvěd malajský

Komunitu medvědů malajských tvoří v současné době čtyřčlenná základní skupina ve složení: samec Imro a samice Kubula, Bibi, Ajči. Tato čtveřice žije v naší zoologické zahradě od roku 1987, kdy společně s dalšími osmi jedinci přišli z Vietnamu z odchytu ve volné přírodě. Z prostorových důvodů byla část této skupiny deponována v zoologických zahradách Jihlava a Olomouc. Společně s naší ZOO jsou to dodnes jediná tři místa v České republice, kde můžete medvědy malajské spatřit. Od prosince roku 2006 je doplnila mladá perspektivní dvojice medvědů pocházející z Barmy. Jedná se o samce Myanmara a samici Barmu.
Populární je jejich předváděcí akce „medový strom", která se koná v letním období vždy o víkendu. Jde vlastně o přirozený způsob krmení. Potrava (ovoce, sladkosti, piškoty) se jim ukryje do dutin stromů, za kameny a do dalších skrýší, větve a kmeny se pomažou medem. Medvědi předvádějí, jak si potravu dokáží vyčenichat a potom pomocí dlouhých drápů a šikovných tlap získat. Zároveň předvádějí svůj dlouhý úzký jazyk, který dosahuje neuvěřitelných téměř 50 cm. Tímto nástrojem vylizují med z dutin stromů. Dlouhé srpovitě zahnuté drápy na předních tlapách jim při krmení slouží doslova jako příbor, který dokáží mistrně používat.
Jejich přirozená inteligence a úžasné motorické schopnosti využíváme i v dalších prvcích tzv. environmental enrichmentu. Dalo by se říci, že medvědi malajští patří mezi nejinteligentější a nejkomplexnější zvířata vůbec. Spojují v sobě přirozenou inteligenci šelmy a schopnosti primátů používat přední tlapy jako ruce. Dokonce dokáží používat i jednoduché nástroje.
Žijí v tropických pralesích jihovýchodní Asii, neupadají do zimního spánku, a to ani v zajetí. Jsou velmi plaší a snaží se žít v ústraní, proto je jejich život ve volné přírodě velmi málo prozkoumán a většina poznatků pochází z jejich chovu v zajetí.
Zvláštní je jejich způsob odpočinku. Nehrabou si brlohy, ale spí v korunách stromů ve zvláštních hnízdech, která si staví, podobně jako orangutani. Navíc jsou aktivní v noci a odpočívají přes den, kdy se kromě spánku rádi vyhřívají na sluníčku. Od toho pochází jejich anglický název - Sun Bear = sluneční medvěd. Jsou nejmenší ze všech druhů medvědů, velcí asi jako dospělí bernardýni. Podobně jako ostatní medvědi žijí samotářským způsobem života a vzájemně se vyhledávají pouze v období říje. Mláďata se po poměrně krátké březosti rodí velmi malá a málo vyvinutá. Medvědi malajští si rádi hrají a stále něco prozkoumávají. Patří mezi vůbec nejinteligentnější, ale taky nejmlsnější zvířata v naší zoologické zahradě. Přestože jde o šelmy, tak skoro vůbec neloví a dávají přednost ovoci a sladkostem. Ve volné přírodě se občas přiživí na pozůstatcích po tygřích hodech. Tygr je také jejich přirozeným nepřítelem. Jejich teritorium se částečně překrývá se teritoriem podstatně větších medvědů ušatých. Patří mezi ohrožené druhy. Hlavním nebezpečím pro malajské medvědy je kácení lesů a jejich přeměna na zemědělské plochy. Přírodovědecké fakultě by byl k adopci nabídnut samec Myanmar, kterému chovatelé říkají Balú.



UJEP » PřF »
RSS blind print

Přírodovědecká fakulta
Univerzity J. E. Purkyně
České mládeže 8
400 96 Ústí nad Labem

Studijní oddělení:
Tel: +420 475 283 303 
Tel: +420 475 283 185 
Tel: +420 475 283 182 

Děkanát:
Tel: +420 475 283 223
Fax: +420 475 283 563
E-mail: info@sci.ujep.cz
IČ: 44555601

 

Úřední deska PřF UJEP

facebook_200.jpg

UMC banner

Virtuální prohlídka PřF UJEP

Akademický senát PřF UJEP

Kontakty Přírodovědecké fakulty

logo_akademie kopie.png

Partneři Přírodovědecké fakulty

ČLÁNEK - Úspěšní studenti PřF UJEP
 
Obrovský úspěch studenta
Aplikovaných nanotechnologií
 
 
 
dotyk_pru_poz.png

logo_sthi-dtcz.JPG
logo Cíl 3.jpg
logo_generace_y.jpg

Aktuálně

Rozpis SZZ na srpen a září 2017

Vyhlášení 2. kola přijímacího řízení 2017/2018

Ankety

U medvěda není nuda

3_153.png

Malajský medvěd Myanmar je maskotem Přírodovědecké fakulty UJEP.



© 2009 Přírodovědecká fakulta UJEP Mapa stránek | Vytisknout stránku | Styl pro slabozraké